Radek Holomčík: Konec šikany zemědělců, důraz na udržitelnost a podpora venkova
Zemědělská politika u Pirátů? Jedním z těch, kdo se jí 4 roky ve Sněmovně intenzivně věnuje, je jihomoravský poslanec Radek Holomčík. V minulých týdnech prošel náročným, avšak transparentním procesem volby vládního týmu koalice Piráti a Starostové, kde se ucházel o post pro oblast zemědělství. Na možnost, že by se jednou stal ministrem zemědělství, se připravoval posledního 3,5 roku. Co vše by na resortu změnil?
Vize pro české zemědělství: podpora pestrého zemědělství, udržitelného hospodaření a užší spolupráce státu a zemědělců
Jihomoravští Piráti mají aktuálně dvojitou páku pro proměnu regionálního zemědělství. Kromě náměstka pro životní prostředí Lukáše Dubce{:target="_blank"} jej v Poslanecké sněmovně zastupuje Radek Holomčík{:target="_blank"}, který je zároveň místopředsedou Zemědělského výboru PSP.
O vodě a lidech
V jedné básni velkého básníka mého rodného regionu věnované vodě se píše: „Ubývá míst, kam chodívala pro vodu…“. Něco mi říká, že by byl Jan Skácel hodně v rozpacích, kdyby viděl, co se v jeho zemi po třech dekádách od jeho smrti s životodárnou tekutinou děje. A přestože je problém budoucího sucha a hrozící nedostupnosti vody nejčastěji prezentován jako problém ekologický, z našeho pohledu je pravda výrazně smutnější. Jako viníka vidíme řadu kroků porevoluční politiky a mnoha politiků, kteří se pokrytecky už za pár týdnů chtějí nechat znovuzvolit do Poslanecké sněmovny.
Ministerstvo zemědělství hájí zájmy lidí. Ale kterých?
Na serveru Euro vyšla zajímavá zpráva{:target="_blank"}, že Evropská unie již nechce dotacemi podporovat velké zemědělské podniky, ale česká vláda a tvůrci zemědělské politiky to ignorují. Není to žádná novinka - Piráti na tento stav poukazují už nějakou dobu a malí zemědělci ještě déle. Dobře je, že se o tento doposud přehlížený problém začínají zajímat i média a že se snad dočkáme i zvýšení zájmu veřejnosti. Je totiž potřeba rozbourat iluzi “hodných” ministrů, kteří hájí národní zájmy před tou zlou a něco neustále přikazující EU. Zájmy totiž naší vládou, a v tomto případě Ministerstvem zemědělství ČR, hájeny jsou, jen ne ty národní. Těží z toho úzká skupina agrokorporací, které si ze zemědělských dotací udělaly velice výnosný byznys.
Ani řepka, ani kukuřice vodu neotrávily
Český hydrometeorologický ústav zveřejnil výsledky tříletého výzkumu{:target="_blank"}, ze kterého vyplývá, že většina podzemních vod je v ČR kontaminována pesticidy. Za viníky jsou označeny řepka a kukuřice, pěstované jako výchozí suroviny pro výrobu biopaliv. Dostáváme se tak do kritické situace, kdy náš stát podporuje zamoření vodních zdrojů jedy.
Boj se suchem: nesmysl, nebo nutnost?
Po vydání mého článku “Sucho v ČR nechceme!{:target="_blank"}” se vyrojila řada reakcí, povětšinou souhlasných. Ozývaly se ale i hlasy, že jsme (neo)marxisti, kteří chtějí poroučet větru dešti a že máme zcestné myšlenky. S tímhle přístupem se potkávám i při diskuzích. Jak to tedy je - je boj se suchem nesmysl?
Sucho v ČR nechceme!
Trápí nás sucho. Na jihu Moravy to v teplých měsících pociťujeme rok od roku více. Ohrožené není jenom zemědělství, ale obyvatelnost regionu jako taková. A zdánlivě paradoxně zároveň přibývá bleskových povodní. Před pár týdny moje rodná Strážnice, a celá řada dalších obcí v regionu, zažila bleskovou povodeň, kdy se po pár desítkách minut trvajícím intenzivním dešti a krupobití proměnily ulice v potoky plné bláta. Pár dní na to praskliny v půdě zase připomínaly spíš subsaharskou Afriku než střední Evropu. Prostě se v krátkém čase vystřídaly dva extrémy. Extrémy mající totožné příčiny.