Český hydrometeorologický ústav zveřejnil výsledky tříletého výzkumu{:target="_blank"}, ze kterého vyplývá, že většina podzemních vod je v ČR kontaminována pesticidy. Za viníky jsou označeny řepka a kukuřice, pěstované jako výchozí suroviny pro výrobu biopaliv. Dostáváme se tak do kritické situace, kdy náš stát podporuje zamoření vodních zdrojů jedy.

O problému bylo napsáno už hodně, chtěl bych ale připomenout, že věc má i politický rozměr. A to dost závažný. V celé Evropě je už minimálně od roku 2013 tlak na snižování podpory biopaliv. ČR je v tomto smutnou výjimkou, protože bude podporovat biopaliva minimálně do roku 2020. Tuto výjimku nám nevnutila některými tolik nenáviděná EU, ale schválili ji naši vládní politici, kteří se teď před volbami bijí v prsa, jak je pro ně boj proti suchu prioritou (a co dělali v letech 2013-2016?!). A udělali to nejen přes výtky EU, ale taky při tom ignorovali nezanedbatelnou část odborné veřejnosti a zemědělců, kteří nemají ty možnosti koupit si svého ministra.

Těžko čekat, že stát bude brát ohled na veřejnost, když předseda sněmovního výboru pro zemědělství je na výplatní pásce největšího pobírače zemědělských dotací v ČR. A další zástupci agrokorporací čerpajících stovky milionů korun ročně jsou představiteli lobistických skupin s přímým vlivem na Ministerstvo zemědělství a tím i na podobu zemědělské politiky. Kolega Michálek v jednom z rozhovorů řekl, že současná vláda je pro něj vládou stagnace. S tím se dá souhlasit, ale já jako nejtypičtější rys vidím právě zmiňovaný střet zájmů, a to přímo obludných rozměrů. Ovšem, není tomu tak, že by současná vláda dělal všechno špatně a ty před ní byly svaté. Tento problém trvá minimálně od konce devadesátých let.

V některých článcích se píše, že za celou věc můžou zemědělci, že zemědělství způsobuje nenávratné škody na životním prostředí. Toto ale není střet zemědělců proti zbytku veřejnosti. Není to ani střet malých zemědělců s těmi velkými. Je to střet skutečných zemědělců, tedy lidí, kteří na půdě hospodaří, uvědomují si její význam a pečují o ni, se “zlatokopy”, kteří kvůli maximalizaci krátkodobých zisků neváhají ohrozit většinu obyvatel naší země. A v politické rovině je to střet agrokorporací, jejich dobře placených lobistů a do různých funkcí nastrčených figurek, s politiky prosazujícími transparentnost a demokratické principy.

Ani řepka, ani kukuřice vodu neotrávily. Otrávil ji bezprecedentní střet zájmů, který staví zemědělskou politiku na hlavu a umožňuje, aby se přecházela devastace půdy a krajiny. A tohle chceme změnit ztransparentněním zemědělské politiky, jejím zjednodušením a důslednější kontrolou dodržování pravidel.