Vize Nula je o změně paradigmatu: Smrt na silnicích není nevyhnutelná. Každá kolize má řadu různých příčin. Odpovědnost za kolizi nenese pouze jedinec, jehož konání je přirozeně nedokonalé, ale celý systém, který musí vážným kolizím předcházet. Zachraňování lidských životů se ekonomicky vyplatí … Opravdu bylo třeba psát i tuto větu? Evidentně ano. Smrt jednotlivce je tragédie, 450 mrtvých a přes 1500 těžce zraněných ročně na českých silnicích je pro řadu lidí pouze statistika. Tedy zde socio-ekonomické ztráty z nehodovosti v ČR za rok 2021: téměř 115 miliard Kč. Jeden vládní úsporný balíček. Každý rok.
Chceme (tu) žít – zpomalte, prosím!
Vnímá-li člověk pochody za “plošnou” třicítku v tomto kontextu, nemohou jej zvednout ze židle ani o centimetr. Přestože jich v Praze v tomto roce proběhlo už třináct a v Brně prozatím dva. Akce iniciativy 30 pro Prahu/Brno ale debatu o způsobu, jakým využíváme veřejný prostor v našich městech, samozřejmě rozvířily. Ihned se objevily nálepky “fanatických aktivistů” či dokonce “teroristů”, jako kdyby aktivní občanství bylo něco špatného, právo na shromažďování nebylo zakotveno přímo v základech naší Ústavy a naopak pošlapávání základního práva na příznivé životní prostředí bylo naprosto v pořádku. Hluk, toxický polétavý prach a oxidy dusíku, skleníkové plyny způsobující rozvrat klimatu, zacpaná města a všudypřítomná privatizace uličního prostoru parkujícími auty … bylo jen otázkou času, než někdo vyjde do ulic – stejně jako v Holandsku v 70. letech.
Na tomto místě je nejspíš vhodné podotknout, že mám také auto a řidičák už přes 10 let, ostatně stejně jako 86 % tzv. “cyklistů” v Brně. Pro některé konkrétní účely dává využití auta samozřejmě smysl, ve většině případů se však po městě pohybuji na kole, pěšky nebo MHD. Je to pro mě rychlejší, snazší, pohodlnější a příjemnější. Mám prostě radši vítr ve vlasech než stres v koloně a při hledání parkovacího místa. Zároveň tak ostatním to místo v centru šetřím a kolonu zkracuji, rádo se stalo :-) A má to tak spousta lidí kolem mne. Označovat proto kohokoliv za cyklo/pěšo/vlako/moto-fašistu je opravdu zbytečné, jen to staví bariéry místo toho, abychom je společně překonávali.
Dle posledního průzkumu v roce 2022 se na dopravě v Brně a přilehlém okolí stále z 52 % podílí veřejná doprava, automobilová z 36 %, pěší ze 7 % a z 5 % kola a koloběžky. Vejít se sem musíme všichni. Z hlediska nároku na prostor a efektivity přepravy cestujících úzkými ulicemi historického evropského města je však zdaleka nejefektivnější hromadná doprava (10–20 000 osob/hod na jízdní pruh), poté pěší doprava (cca 10–15 000 osob/hod), cyklodoprava (7 500 – 12 000 osob/hod) a pouze kolem 2 000 osob/hod zvládne přepravit v jednom jízdním pruhu automobilová doprava. Je tedy poměrně evidentní, jaké způsoby dopravy by i vzhledem k finanční náročnosti na výstavbu a údržbu mělo město preferovat.
Třicet let zkušeností s třicítkou
Prvním městem s “plošnou” třicítkou byl Štýrský Hradec v Rakousku, který ji v některých čtvrtích města začal testovat již na konci 80. let minulého století. Opatření se setkalo se silnou protikampaní, zaznívaly ty samé protiargumenty, které můžeme slyšet i dnes. Podpora u občanů pro jeho celoměstské zavedení proto klesla na 44 %. V roce 1992 byl nalezen kompromis – zavést opatření na dva roky na zkoušku a následně vyhodnotit.
Díky tomu se ukázalo, že “plošná” třicítka na všech vedlejších ulicích v celém městě opravdu funguje. Průměrná rychlost aut ve městě klesla o pouhých 0,5 km/h na 36,6 km/h. Razantně však klesla četnost agresivní jízdy stylem brzda-plyn a doprava se díky tomu stala celkově plynulejší. Vzrostla ohleduplnost vůči slabším účastníkům provozu, tj. chodcům a cyklistům. Kleslo znečištění ovzduší oxidy dusíku o čtvrtinu a poklesla i hluková zátěž. Především však se skokově zvýšila bezpečnost dopravy. Již po roce klesl počet zranění o 12 % a počet vážně zraněných dokonce o čtvrtinu. Díky těmto výsledkům podpora od občanů rychle stoupla na 70 % a dodnes se drží kolem 80 %.
Obdobný scénář lze pozorovat i v ostatních městech, která zavedla 30 km/h jako základní rychlost na všech vedlejších ulicích, přičemž na hlavních, sběrných komunikacích ponechala 50 km/h nebo i více. Curych, Helsinky, Grenoble, Valencie, Bilbao, Lille, Brusel, Paříž, Barcelona, Londýn, Madrid a řada dalších. Žádné z nich toho nelituje a opatření dodnes nezrušilo.
Třicítka v Česku – zatím čeká na značkách
Třicítka není nic nového ani v České republice. Její zavádění na vedlejších ulicích v rezidentních oblastech již přes 10 let podporují snad všechny koncepční a strategické materiály včetně norem a technických podmínek. Především z důvodu vyšší bezpečnosti (lepší reakční časy, kratší brzdné dráhy, nižší kinetická energie ⇒ méně zabitých a vážně zraněných). Umožňuje však také vytvářet více parkovacích míst díky nižším nárokům na rozhledové poměry a usnadňuje povolení jízdy na kole v obou směrech i v (pro auta) jednosměrných ulicích, což je důležité pro plošnou prostupnost města na kole.
V Brně máme Zóny 30 aktuálně zhruba na 300 km a Obytné zóny (s 20 km/h) na 70 km vedlejších ulic. Prakticky celé širší centrum města i některé okrajové městské části už jsou jimi kompletně pokryté. Celková délka komunikací v Brně je však více než 1 800 km, dopravně zklidněných je tak pouze 20 % města. A především jejich dodržování není na rozdíl od výše zmíněných měst prakticky nijak kontrolováno, natož vymáháno. Nelze se tak moc divit, že na většině z takto pouze formálně zklidněných ulic si běžný člověk často připadá spíš jak na Masarykově okruhu. A na závodní dráhu se samozřejmě moc lidí na kole neodváží, natož aby přes ni nechali své děti docházet samotné do školy. Takže je tam radši zavezou autem.
Kompromis pro Česko
Zavést skutečně plošnou třicítku včetně sběrných komunikací, okruhů, víceproudých výpadovek a mimo zástavbu smysl nedává. Pohybuje se po nich i MHD, u které záleží na každé vteřině, aby byla konkurenceschopná autům. Ze zahraničních měst šla takto daleko pouze Paříž, která má velmi hustou síť metra a kde jsou ve všem trochu napřed už od dob Velké francouzské revoluce.
Zamyslet se nad obrácením současné logiky “všude 50 a výjimečně méně” na “všude 30 a na hlavních tazích 50 nebo i více” naopak dává velký smysl. Stejně jako testování opatření, která skvěle fungují všude jinde. Pokud by se přece jen ukázalo, že je česká kotlina na takové věci příliš specifická, vrátit to můžeme vždycky. Ale bez kontroly dodržování pravidel to opravdu fungovat nebude. A to by dle mého názoru měl být první krok.