Na dnešním zasedání Zastupitelstva města Brna byl schválen materiál, kterým město souhlasí s řízením městských firem prostřednictvím koncernové struktury. Z opozičních lavic k tomuto tématu zaznívá řada výroků, jejichž faktická správnost je při nejmenším pochybná a zaslouží si reakci.

Předně je třeba si uvědomit, že všechny městské obchodní korporace (vyjma Veletrhů), které do městského koncernu vstupují, byly zřízeny primárně za účelem poskytování veřejné služby (Dopravní podnik zajišťuje pro veřejnost hromadnou dopravu, Teplárny dodávku tepla, Starez provozuje sportoviště, atp.). Závazek poskytování veřejné služby městským společnostem poskytuje unikátní pozici na trhu, která v některých případech naplňuje definici monopolu, a proto je nezbytné, aby mělo město nad svými obchodními korporacemi kontrolu a dokázalo zaručit, že společnosti svého postavení na trhu nezačnou zneužívat, nekontrolovaně zdražovat, nebo jinak profitovat na občanech města. Dnes svůj vliv město na firmy uplatňuje nepřímo, prostřednictvím volby členů představenstva, kteří následně vykonávají přímé řízení společnosti. Zákon o obchodních korporacích ovšem představenstvům ukládá hájit výhradně zájmy (především ekonomické) své firmy, které mohou být často velmi odlišné od zájmů města a jeho obyvatel (například zájmem občanů je mít dodávky tepla co nejlevnější, zájmem tepláren je naopak vydělat na prodeji tepla co nejvíce peněz). Dochází zde tedy ke střetu zájmů, ve kterém občané města „tahají za kratší provaz“, jelikož zákon za běžné situace zakazuje, aby město jakkoli nařizovalo představenstvu, aby firma upřednostňovala zájmy občanů před vlastními finančními zájmy. Jedinou výjimkou, ve které zákon připouští, aby mohlo město přímo upřednostnit zájmy svých obyvatel před ekonomickými zájmy firmy, je právě koncernové řízení.

Koncernové řízení znamená, že se město formálně postaví do role řídící osoby, která následně může uplatňovat prostřednictvím koncernových pokynů své zájmy vůči osobám řízeným (jednotlivým obchodním společnostem), to v praxi znamená, že město v koncernové struktuře může přímo nařídit teplárnám, aby nezvyšovaly cenu dodávaného tepla, nebo dopravnímu podniku, aby nezdražoval šalinkarty. Současně zde nedochází ke střetu zájmů, jelikož zájmy celého koncernu (jehož je město součástí) jsou v souladu se zákonem nadřazené zájmům jednotlivých obchodních korporací. Na tomto místě je ovšem potřeba zdůraznit, že zákon sice nadřazení zájmů koncernu nad zájmy jednotlivých firem připouští, ovšem pouze za předpokladu, že bude jakákoli újma, kterou preference zájmů koncernu jednotlivé firmě způsobí, řídící osobou (tedy městem) dostatečně kompenzována. Tato zákonná podmínka účinně brání jakémukoli jednosměrnému vyvádění majetku ze společností, což je jedno z často opakovaných tvrzení odpůrců koncernu.

Idea koncernu je městu beze sporu ku prospěchu, ovšem konkrétní podoba koncernu a nastavení vnitřních mechanismů se od původní idey může velmi lišit, jak ukázal původní koncept podoby koncernu od hnutí ANO. Zmíněný původní koncept totiž umožňoval udělovat koncernové pokyny ad hoc, bez jakékoli dlouhodobé koncepce řízení, bez vyhodnocení dopadů na jednotlivé společnosti i koncern jako celek a bez dostatečné veřejné kontroly, což jsou rizika, kvůli kterým pro mě byla podpora původního konceptu zcela nepřijatelná. Následoval rok složitých diskusí nad řadou připomínek, které jsem za Piráty vznesl a jsem velmi rád, že můžu konstatovat, že naprostou většinu připomínek se mi podařilo do výsledného návrhu prosadit.

Nejdůležitější oblastí, ve které se podařilo prosadit pirátské připomínky, je oblast veřejné kontroly. Prosadil jsem, že založení koncernu i všechny jeho budoucí změny, jakož i všechny koncernové pokyny, které mají dopad na více než jednu firmu, musí být veřejně projednány a odsouhlaseny Zastupitelstvem; totéž se týká i pokynů, jejichž majetkový dopad přesahuje 50 milionů korun. Prosadil jsem také explicitní ukotvení povinnosti zveřejňovat informace v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím do zakládací listiny koncernu. Dále jsem prosadil koncepční přístup v koncernovém řízení, který je reprezentován vlastnickou politikou koncernu, tedy dokumentem, ve kterém město předem definuje cíle, kterých chce prostřednictvím koncernového řízení dosáhnout. Prosadit se mi dále povedlo řadu dalších drobných změn, jejichž výčet by vydal na samostatný článek.

Schválený návrh koncernové deklarace úspěšně vypořádává všechny zásadní připomínky, přesto je však dle mého názoru potřeba zůstat na pozoru a hlídat dopady všech koncernových pokynů, které Rada města z pozice řídící osoby koncernu vydá. Koncernový pokyn je totiž i v současném nastavení velmi silný nástroj, který vkládá jedenáctičlenné Radě města (bez předchozího souhlasu většiny Zastupitelstva města) do rukou možnost přímo nakládat s majetkem městských firem v hodnotě 2 500x vyšší, než je tomu v případě majetku města.