Možná se vám to už někdy stalo. Přistál vám ve schránce oficiálně vypadající dopis, plný právnických obratů o umožnění kolektivnímu správci vykonávat řádně kolektivní správu (ano, toto je citace z jednoho takového dopisu). Anebo vás rovnou poctil návštěvou neodbytný člověk mávající průkazem, smlouvami a pohrůžkou vysoké pokuty. Pokud patříte mezi drobné podnikatele s vlastní provozovnou – a je jedno, jestli máte kadeřnictví, hospodu, večerku či masážní salon – jistě víte, o kom je řeč. Ochranný svaz autorský, spíše známý jako OSA, ruku v ruce s Intergramem.

O těchto dvou kolektivních správcích se toho na internetu dočtete mnoho (leč ne už tak moc na jejich webových stránkách). Patří mezi několik málo institucí, působících v České republice, které na základě tzv. autorského zákona zajišťují zhodnocování autorských práv. Není tudíž třeba se strefovat (pouze) do OSA a chodit kolem horké kaše při hledání viníka: současná podoba autorského zákona je prostě napsána špatně. Jak samy pociťují stovky živnostníků, ale i knihovny či umělci a v méně nápadné míře úplně každý, kdo vlastní nějaké médium, autorský zákon nejen že autorům nepomáhá, ale šikanuje i všechny ostatní.

Proč?

Pokud si ještě chvíli budeme chtít kazit náladu kolektivními správci: ti například dle tohoto zákona smí vybírat poplatky a udělovat licence i jménem autorů, které nezastupují. Ještě lepší je část, která zajišťuje, že pro každou zastupovanou skupinu může existovat jen jeden správce. Tedy uzákoňuje monopol. Člověk nemusí být právník na to, aby mu tyto pravomoci nepřišly úplně v pořádku.

Osobně mě pak nejvíce rozčilují poplatky za prázdná média. To je v podstatě předpoklad OSA a dalších správců, že pokud vlastníte přístroj, který technicky umožňuje stahování souborů či přehrávání hudby, tak tyto činnosti budete určitě i provozovat a je třeba vám předem naúčtovat (ne)adekvátní částku (čtěte: pokutu předem). Slyšeli jste někdy o presumpci neviny, jednoho z principů právního státu? Tak přesně to tu neplatí.

Samozřejmě kritika autorského zákona neleží jen na jedné části o kolektivních správcích. Současná právní úprava je stará a nezohledňuje moderní technologie a jejich rychlý rozvoj; například v době jejího vzniku mohli kopie děl hromadně technicky tvořit pouze vydavatelé a bylo logické chránit autory před vydavatelskými giganty – ale tato ochrana komerčního užívání se rozvojem kopírovacích možností postupně a zcela zbytečně přenesla i na nekomerční uživatele.

Rozčílení nestačí. Co tedy s tím?

Proto je třeba to od základu změnit. Na internetu je mnoho návodů a způsobů, jak se placení výpalného OSA a Intergramu vyhnout – já sama jsem se podílela na tvorbě jednoho z nich. A pokud vám kolektivní správci znepříjemňují život až moc, dostane se vám i právní pomoci. Sebevíc je však obcházení špatně nastaveného systému rebelsky příjemné a zamknout pracovníkovi OSA před nosem musí být velice uspokojující, je na čase systém změnit. Nebo méně dramaticky, změnit zákon.

A teď ta očekávaná politická agitka. Piráti chtějí autorský zákon komplet zrušit a nahradit ho příznačněji nazvaným kopírovacím zákonem, který reaguje na moderní technologie, ruší kolektivní správce a, ve stručnosti, nebuzeruje. Pokud nechcete trávit hodiny tahanicemi s OSA, vymýšlet alternativy k obyčejnému rádiu a celkově nepřidávat k běžnému stresu kolem živnosti i stres z jejich mafiánských praktik, pomozte nám protlačit kopírovací zákon. Dejte nám v podzimních volbách hlas – protože život nemá být za trest.

Autorka je kandidátka č. 3 na jihomoravské kandidátce pro volby do PSP ČR 2017 a vedoucí Zahraničního odboru.