Rozhovor s Andrejem Ramašeuskim{:target="_blank"} k aktuální situaci v Bělorusku, ze kterého kvůli režimu v 90. letech odešel. Andrej je od roku 2020 zastupitelem Pardubického kraje za Pirátskou stranu.

(Odpovědi Andreje jsme nechaly v původní podobě, včetně explicitních výrazů, děkujeme za pochopení.)

Mohl by si Andreji stručně popsat svou dosavadní politickou kariéru, odkud pocházíš, tvé aktivity v minulosti a pozici v současnosti?

Pocházím z Běloruského Minsku, kde jsem žil od narození do svých 26 let. Na konci 80. let minulého století jsem se aktivně účastnil likvidace komunistického systému. Nebudu přeceňovat svoji účast v tomto procesu, bylo to tak prohnilé, že to krásně spadlo samo. V roce 1992 jsem skončil s radikálním odporem a vešel do (skoro) konvenční politiky jako jeden ze zakladatelů Strany Přátel Piva. Inspirovali jsme se v nedalekém Polsku, jen trochu upravili ideologii od populismu k liberalismu s prvky recese. Pár let nato se vlády chopil ještě mladý a zdánlivě neškodný Lukašenko. Náš vztah ale od počátku nebyl dobrý, takže jsem znovu skončil v politickém undergroundu. Když režim pochopil, že mě pokutami neodrovná, tak přitvrdil. Po několika měsících vazby jsem vyfasoval dva roky podmíněně a Bělorusko opustil.

Jaké jsou tvé současné vazby na Bělorusko? Odkud čerpáš relevantní informace?

Vazby mám na své bývalé kamarády, stranické kolegy a nezávislé novináře, se kterými spolupracuji desítky let. Je jich bohužel čím dál méně. Lukašenkův režim, i když to nikdy nebylo spolehlivě prokázáno, má na svědomí docela dost záhadných zmizení, sebevražd, a spousta lidí ze země odjelo. Nicméně své zdroje ještě mám. Z veřejně dostupných médií považuji za nejkvalitnější Rádio Svobodná Evropa.

Jak se v průběhu let měnilo vnímání režimu Lukašenka mezi občany Běloruska?

Občané Běloruska, to je hodně široký pojem. Relativně velká část občanů se nikdy nesmířila s komunistickou minulostí Lukašenka a jeho proruskou politikou. Nijak to nevylepšil jeho přerod v naprosto učebnicového fašistu a ještě větší příklon k Rusku. Vždy zároveň existovala poměrně velká skupina jeho podporovatelů. Jedná se o obyvatele venkova, méně vzdělané obyvatele i státní zaměstnance. A samozřejmě i silové složky. Maximální podporu měl Lukašenko v době ekonomického růstu a v době, kdy celý svět trpěl ekonomickou krizí, která izolované Bělorusko prakticky nezasáhla. Největší zlom přišel v roce 2020. A myslim si, že pandemie Covid-19 měla na pokles preferencí Lukašenka dost podstatný vliv, protože odmítl uznat jeho existenci.

Jak vnímá většinová společnost v Bělorusku střední Evropu a západ?

Definovat většinovou běloruskou společnost je také docela složité. Relevantní průzkumy se v zemi prakticky nekonaji. Ve své sociální bublině vidím převážně pozitivně naladěné lidi, mezi voliči Lukašenka je výrazná podpora Ruska. Dokonce je zde nemalá část obyvatel, která by podpořila anexi. Hranice do Evropy před covidem byly relativně otevřené a spousta Bělorusů Evropu navštěvovalo, především Polsko a Litvu.

Jak vnímají Bělorusové podporu ostatních zemí, pokud ji vůbec vnímají?

Pro opozici je podpora zahraničí nesmírně důležitá. I když jsou slyšet i slova o nedostatečné podpoře, nebo přímo o zradě. Ale to většinou od lidí, kteří nerozumí omezeným možnostem evropské civilizace. Stoupenci režimu o postoji Evropy pravděpodobně ani neví, protože je to jednoduše nezajímá.

Víme, že politická opozice v Bělorusku je cílem státní represe. Přesto, lze říci jaký to na ní má dopad? Je tím oslabována nebo mají kroky Lukašenkova režimu spíše motivující charakter v tom, že se zapojuje čím dál více lidí?

Stav opozice je nyní dost tragický. Přes to, že v celé zemi probíhají docela velké protestní akce, většinou nejsou nijak koordinované. Za dobu vlády Lukašenka se vyměnilo několik generací opozice. A mezi jednotlivými lídry nejsou bohužel nejlepší vztahy. Na druhou stranu běloruská samoorganizace zespodu je velice vzácný a zajímavý jev. Dá se říct, že teprve teď se v Bělorusku rodí občanská společnost, která - pevně věřím - konečně vytvoří životaschopnou alternativu režimu.

Jaká je aktuální situace a nálada v Bělorusku? Propadají Bělorusové beznaději nebo vidí nějaké světlo na konci tunelu? Pokud ano, k jaké vizi se upínají?

Aktuálně je to zákopová válka. Zima podstatně omezila možnost venkovních akcí. Nicméně nepřestávají a následné represe zůstávají dost tvrdé. O svobodu přichází rozhodně více lidí, než kdy dříve. Spousta z nich čelí trestnímu řízení a zřejmě zůstane ve vězení ještě dlouho. Je to depresivní stav a jedinou jistou vizí je, že jednou ten zločinec musí zhebnout. Bylo by samozřejmě ideální, kdyby ještě předtím skončil u soudu. Není vyloučena možnost předčasných voleb, ale to je hodně odvažná představa.