V České republice i ve světě se poslední dobou objevují názory, že „nebude na důchody“ a proto se musí provádět důchodové reformy. Všechny navrhované reformy, které jsem měl možnost prostudovat, snižují výdaje na důchody, navrhují zvýšení věku odchodu do důchodu nebo snížení důchodů.

Pokud se však podíváme na lidskou společnost a skutečná ekonomická data, zjistíme, že není žádný problém s důchody, ale se systémem, který vychází z chybných předpokladů.

Všechno, co lidé vyrobí je spotřebováno, spotřebovávají i důchodci. Kdyby důchodci nic nespotřebovávali, klesla by spotřeba a v důsledku i zaměstnanost. Podívejme se trochu na čísla (zdroj ČSÚ a ČNB):

V roce 2016 byly v ČR pracujícími vytvořeny produkty v hodnotě 4 715 061 miliard Kč. Práci vykonávalo 4 063 200 pracujících. V průměru tedy v roce 2016 jeden pracující vyrobil produkty v hodnotě 1 170 000 Kč. V přepočtu na měsíc 1 170 000/12 = 97 441 Kč.

Průměrná hrubá mzda ve stejném období byla 26 643 Kč, průměrná čistá mzda byla 20 500 Kč. Průměrný pracující si tedy prostřednictvím své výplaty může koupit přibližně 1/5 toho co v práci vytvoří. Daně ze mzdy jsou v ČR tvořeny čtyřmi částkami – zaměstnanec platí 15% daň a odvody 6,5 % na sociální pojištění a 4,5 % zdravotní pojištění, zaměstnavatel platí za zaměstnance 25 % a 9 %. Průměrný mzdový náklad na zaměstnance tedy byl 35 185 Kč.

Pokud by pracující utratili vše, co vydělají, nakoupili by produkty přibližně za 1 bilion Kč. Stát, jehož rozhodujícím příjmem jsou různé formy zdanění pracujících, utratil celkem 1,25 bilionu Kč. Firmy dosáhly hrubých zisků také téměř 1 bilion Kč, přitom přibližně 400 miliard Kč zisků odešlo do zahraničí. Většina naší produkce jde na export, samozřejmě zboží také dovážíme. Ve výsledku vyvezeme zboží v hodnotě o 400 miliard Kč větší, než kolik dovezeme. Největší podíl na prodané produkci mají investoři inkasující úroky a splátky úvěrů.