V jedné básni velkého básníka mého rodného regionu věnované vodě se píše: „Ubývá míst, kam chodívala pro vodu…“. Něco mi říká, že by byl Jan Skácel hodně v rozpacích, kdyby viděl, co se v jeho zemi po třech dekádách od jeho smrti s životodárnou tekutinou děje. A přestože je problém budoucího sucha a hrozící nedostupnosti vody nejčastěji prezentován jako problém ekologický, z našeho pohledu je pravda výrazně smutnější. Jako viníka vidíme řadu kroků porevoluční politiky a mnoha politiků, kteří se pokrytecky už za pár týdnů chtějí nechat znovuzvolit do Poslanecké sněmovny.
Když to shrnu, tak je samozřejmost, jakou voda tekoucí z kohoutku je, soustavně ohrožována třemi faktory, které spolu zdánlivě až tolik nesouvisí, ale mají společnou příčinu. Politiky pod vlivem peněz z pochybných zdrojů (rozuměj lobby holdingů a nadnárodních korporací). Konkrétně jsou to: 1. Státem podporovaná devastace krajiny vedoucí ke ztrátě schopnosti vodu vázat a s tím spojené snižování stavů spodních vod. 2. Státem podporovaná kontaminace spodních vod pesticidy používaných zejména při pěstování řepky a kukuřice způsobem, který odporuje nejen zdravému rozumu, ale taky samotným pravidlům pro poskytování zemědělské podpory. 3. Komunálními politiky podporovaná a vládami neřízená plíživá privatizace komunálních vodních zdrojů.
O suchu toho bylo napsáno dost. Náš pohled na věc jsem shrnul ve článcích Sucho v ČR nechceme a Boj se suchem: nesmysl, nebo nutnost?. Teď před volbami se tomuto tématu najednou věnuje většina politiků, nejvíce bohužel zástupci stran, které v posledních 20 letech měly možnost tomuto stavu zabránit, nebo ho alespoň zmírnit. Jsme ve stavu, kdy dlouhodobě vlády a konkrétně ministři zemědělství podporují devastaci krajiny, která škodí většině zemědělců, ale také naprosté většině občanů naší země. Jedinou cestou, jak tento trend zvrátit, je rozbít současný, v podstatě průmyslový, model zemědělství jedoucí v linii „vytěžit půdu, vytěžit dobytek, vytěžit lidi, vytěžit majetek a pak jen brát plošné dotace“. Zemědělské dotace musí sloužit původnímu cíli, který byl podpora venkova. Současný model, který vlády, pod vlivem lobby dotační mafie, prosazují, škodí zemědělství, přírodě i venkovu. V dlouhodobější perspektivě chceme zemědělské dotace úplně zrušit, protože jen křiví trh, ale to, bohužel, nepůjde v tomto funkčním období zrealizovat bez fatálních důsledků pro, zejména malé a střední, zemědělce.
O tom, že jsme si otrávili spodní vodu, se také ví (děkujme zejména posledním 3 vládám). Za viníka je označována řepka, to ale není pravda. Může za to opět politická reprezentace, která tento stav umožnila. Mnozí z toho obviňují EU, což je z velké části nespravedlivé. Kritizovaná směrnice EU o snižování emisí skleníkových plynů totiž uvádí podporu biopaliv první generace jako jednu z možností. Bohužel se s tím stalo totéž, co například s podporou fotovoltaiky - technologie se skvělým potenciálem se chytli „zlatokopové“ a díky vlivu na politiky si udělali z ČR nový Klondike. To znamenalo, a pořád znamená, okradení občanů ČR, negativní důsledky na životní prostředí a také totální dehonestaci technologie, která mohla být přínosná pro celou společnost. Jen kdyby její podporu neřešila dotační mafie, ale normálně uvažující politici. Problémy s biopalivy i fotovoltaikou nezpůsobili ekologičtí aktivisti, ale chamtivost lidí parazitujících na naší zemi (politici a na ně navázaní „podnikatelé“). Děsivou interpretaci výzkumu ČHMÚ přinesla reportáž pořadu A Dost! Spásu nám nabízí občanští, sociální, křešťanští a kdovíjací další demokrati, strana muže, který díky podpoře kontaminace vody získává stovky milionů korun ročně a další, kteří sice ve Sněmovně byli, ale nikdy proti tomu nic neudělali. Myslíte, že se jejich přístup zásadně změní po říjnových volbách?
A poslední oblastí, nejméně viditelnou, ale dost možná nejvíce se dotýkající běžného života lidí, je plíživá privatizace vodních zdrojů a s tím spojená rostoucí cena vodného a stočného. Dokazuje to jeden z průzkumů{:target="_blank"} věnující se problémům, které veřejnost vnímá jako opravdu palčivé. Vlády se tomu vůbec nesnaží zabránit, místní zastupitelstva jsou v područí zahraničních obchodníků s vodou. Funguje to na jednoduchém principu, který je vznešeně nazýván provozní model{:target="_blank"}. V principu jde o to, že vedení obcí maskují privatizaci jediné výdělečné části vodárenství za vstup „strategického investora“ do místní vodárny. Nový (zpravidla zahraniční) partner ovládne vodní zdroje, které zpeněžuje a městu zůstanou náklady za provoz a údržbu vodovodní sítě, ČOV a spousta dalších výdajů. Říká se tomu privatizace zisků a socializace nákladů. Tohle musí skončit. Nejsem žádný socialista, ale vodárenství musí zůstat v rukou státu, respektive obcí. Musíme zastavit probíhající privatizaci a najít cestu, jak vrátit již zprivatizované vodárenství zpět do rukou státu. Máme to v programu, budeme to řešit. I proto byl náš program na odborném portálu pravdaovode.cz hodnocen nejpozitivněji ze všech, protože jako první chceme komplexní nápravu{:target="_blank"}.
Když to shrnu - strany, které doposud byly ve Sněmovně zastoupeny se buď přímo podílely na pochybeních vedoucích k problémům s vodou, nebo se o ně vůbec nezajímaly. Toto chceme změnit. Jsme transparentní, všechny lobbistické kontakty zveřejňujeme jako jediná strana u nás ve veřejném registru{:target="_blank"}, máme transparentní účetnictví a celkově aplikujeme otevřenost{:target="_blank"}, nemáme žádné korupční skandály a často jdeme proti proudu. A jako jediní přiznáváme, že jdeme do Sněmovny hájit zájmy našich sponzorů - naši sponzoři jsou občané ČR. Státní příspěvky nebereme jako majetek strany, ale jako prostředky, které mají sloužit veřejnému zájmu. Důležitou součást financování naší kampaně tvoří také dary{:target="_blank"}.
Pusťte nás na ně!