Zatímco ve většině evropských zemí je plán obnovy po pandemii ústředním tématem politické diskuse, v Česku tomu tak bohužel není. A to přesto, že se jedná až o 178 miliard z EU, o které se ČR může přihlásit přes své připravené projekty pro Evropskou komisi. Soupis programů, které by v ideálním případě měla EU proplatit, však vznikal bez širšího konsensu za zavřenými dveřmi.

Jako člověk dlouhodobě propojený s kulturou jsem se zajímal zejména o to, kolik financí bude přiděleno na oživení kultury, tedy oblast tvrdě zasaženou několikaměsíčními uzávěrami.

Dlouho to vypadalo, že Národní plán obnovy skončil pouze na stole dvojministra Havlíčka, protože je plný velkých infrastrukturních projektů a na „měkké“ resorty zbyly spíše drobky. Ačkoliv si můžeme o působení ministra Zaorálka myslet kdeco, vzhledem k okolnostem bude uhájených 8 miliard pro kulturu úspěch. Ještě nedávno totiž měla být podpora kultuře ponížena na polovinu navrhované sumy. Zásadní zlom proti krácení přinesla výzva „Za kreativní Česko“, kterou na základě mé aktivity podpořil jak zastupitelský klub Pirátů při Jihomoravském kraji, tak město Břeclav.

Kulturní a kreativní oblast však nemají zachránit jen vouchery. Jsem naprosto přesvědčen, že podporu nyní potřebuje především živá kultura a její adekvátní zázemí. Šance se tak naskýtá regionálním kulturním centrům, na jejichž podporu jsou z návrhu NPO vyčleněny 3 miliardy korun. Pokud by Česká republika a ministerstvo kultury se svými projekty uspěly, mohou se finance projevit i v našem regionu, z něhož na ministerstvo putovaly dotační žádosti.

Závěrem bych rád zdůraznil, že podpora kultury co nejblíže k lidem je v perfektním souladu s jedním ze základních principů EU - principem subsidiarity. Na rozdíl od obřích betonových projektů.