Pokud chceme umět zlepšovat systém, musíme mu rozumět. Proto jsme na květnovou schůzi pozvali dva odborníky na psychiatrická zařízení. Jeden kontroluje podmínky a zacházení s klienty v těchto zařízeních, druhý jejich klientem byl. Kombinací těchto dvou přístupů jsme se pokusili vytvořit debatu, kde byl přítomen jak právní rámec, tak osobní zkušenost.
Našimi hosty byl Matěj Stříteský, právník z Kanceláře veřejného ochránce práv, který se zaměřuje na psychiatrická zařízení. Do těchto zařízení jezdí na systematické návštěvy a kontroluje podmínky, v jakých se klienti nacházejí. Sleduje zda nedochází k porušování jejich práv a zda je jim poskytovaná péče, na kterou mají nárok.
Druhým hostem byl Vašek Hromada. Je to bývalý vysoký úředník/právník, velmi zaneprázdněný člověk a také bývalý pacient psychiatrického zařízení. Svoji zkušenost přetavil do svojí další činnosti peer konzultanta, který se snaží pomáhat lidem v podobné situaci.
Duševní onemocnění vzniká v důsledku složité souhry biologických, psychologických a sociálních faktorů. Neexistuje jeden jediný „spouštěč“, ale často jde o kombinaci více vlivů.
Takže ať už jste pod dlouhodobým stresem, máte zátěž z rodiny nebo prožité trauma v dětství, všechno se tzv. počítá. A pak se ani nenadějete a jste v psychiatrické nemocnici.
Co není dobře?
- Kurtování pacientů, ačkoliv nejsou nebezpeční.
- Medikace v průběhu kurtování (může zhoršit psychický stav).
- Soudní úředník přijde k výslechu a informování pacienta až po nasazení medikace.
- Psychiatrická péče omezená na předepisování léků.
- Materiální vybavení nemocnic působící jako věznice.
- Vysoký počet akutních lůžek na jeden pokoj.
- Potkávání “běžných” psychiatrických pacientů s pacienty s nařízenou ochrannou
léčbou.
- Nařízená medikace, která pacientovi nevyhovuje.
Na co má pacient právo?
- Právo na informace - o svém stavu, léčbě a alternativách.
- Právo na kontakt s vnějším světem.
- Právo stěžovat si (vedení nemocnice, ombudsman,..).
- Právo na důstojné zacházení.
- Právo na důvěrníka.
Co pomáhá?
- Deeskalační techniky místo kurtů.
- Trpělivost - duševní onemocnění si člověk většinou člověk “neužene” ze dne na den,
proto je potřeba dát si dostatečný čas na uzdravení.
- Přijetí sebe sama - ale je to proces, diagnóza sama o sobě nepomůže.
- Centra duševního zdraví
- Rodinné zázemí a přátelé.
- Osvěta o psychohygieně.
- Psychoterapie
- A hlavně nebát se o svojí psychické (ne)pohodě mluvit. Dokud neznormalizujeme debatu o duševním zdraví, budeme hasit jen požáry a ne předcházet jejich vzniku.
Duševní onemocnění není známkou slabosti. Je to zdravotní stav, který může postihnout kohokoliv, bez ohledu na věk, pohlaví nebo sociální postavení. Včasné rozpoznání a odborná pomoc výrazně zvyšují šanci na zlepšení a zotavení.
Autorka textu: Vendula Svobodová
