U hranic hodonínského okresu, mezi Moravským Pískem a Uherským Ostrohem, chce těžařská firma začít těžit a zpracovávat štěrkopísek. Pár let po zveřejnění záměru v roce 2006 začali protestovat lidé i obce. V lokalitě je totiž značné riziko, že těžba ovlivní podzemní vody a tím ohrozí pitnou vodu pro tisíce lidí na Hodonínsku. I přes nesouhlas veřejnosti v roce 2015 ministerstvo životního prostředí (MŽP) vydalo souhlasné stanovisko a o těžbě měl rozhodovat příslušný báňský úřad.

Díky několika posledním horkým létům si většina z nás začala uvědomovat, že změna klimatu je reálným problémem nejen kdesi ve vzdálených zemích. Klepe neodbytně na dveře i u nás. Zejména na jižní Moravě se posledních pár let potýkáme s řadou problémů, které s sebou klimatická změna přináší. Dokonce jsme se dostali do fáze, kdy je pro řadu obyvatel v menších obcích voda z kohoutku v letním období luxusem. Právě nedostatek vody nás zasahuje nejvíc. Dříve či později hrozí, že Jihomoravský kraj by v případě nečinnosti mohl prostě zůstat “na suchu”.

První kolo dotačního programu boje proti suchu je za námi. Dorazil i velký počet žádostí ze Znojemska. Další obce se stále mohou zapojit do druhého kola, termín podání žádostí je do 6. srpna 2021. Více informací naleznou obce na tomto odkazu{:target="_blank"}.

Od svého zvolení do Sněmovny se systematicky věnuji řízení o povolení těžby na hranici Jihomoravského a Zlínského kraje. Proč? Zamýšlený dobývací prostor má být totiž jen pár set metrů od několika pramenišť nazývaných Bzenec-komplex, které zásobují pitnou vodou téměř 140.000 lidí v 57 obcích, mezi nimiž je i moje rodná Strážnice. Jedná se o jednu z nejsušších oblastí v ČR a případné znehodnocení těchto pramenišť by přineslo obtížně a dlouze řešitelný problém. Proto chceme, aby bylo postupováno s maximální předběžnou opatrností. Bohužel, postup některých úřadů je přesně opačný.

V aktuálně panujících tropických vedrech si i za běžné situace přírodou nepolíbení lidé začínají uvědomovat, jakou nenahraditelnou roli hraje ve městě zeleň, zvláště pak vzrostlé stromy.

V jedné básni velkého básníka mého rodného regionu věnované vodě se píše: „Ubývá míst, kam chodívala pro vodu…“. Něco mi říká, že by byl Jan Skácel hodně v rozpacích, kdyby viděl, co se v jeho zemi po třech dekádách od jeho smrti s životodárnou tekutinou děje. A přestože je problém budoucího sucha a hrozící nedostupnosti vody nejčastěji prezentován jako problém ekologický, z našeho pohledu je pravda výrazně smutnější. Jako viníka vidíme řadu kroků porevoluční politiky a mnoha politiků, kteří se pokrytecky už za pár týdnů chtějí nechat znovuzvolit do Poslanecké sněmovny.