Komentář Jiřího Hlavenky: Projekty přeshraniční spolupráce pomáhají stříhat neviditelné dráty na hranicích

Komentář Jiřího Hlavenky: Projekty přeshraniční spolupráce pomáhají stříhat neviditelné dráty na hranicích

Existují relevantní informace o tom, že příhraniční regiony mají obtížnější cestu k úspěchu než ty vnitrozemské. Hranice přetrvává jako bariéra, do příhraničních regionů se málo investuje a turistika vše nevynahradí.

To se netýká jen nás. Podobný problém mají regiony i na druhé straně hranice - navíc pro naše rakouské sousedy nebylo zrovna snadné žít vedle země, kterou od nich oddělovaly dráty. Ty pěstování vzájemné spolupráce rozhodně nepřály. A i když utekla řada let, mentální bariéry jsou jsou tu s námi bohužel stále.

Program Interreg překonává hranice

I z toho důvodu funguje Evropský dotační program s názvem Interreg. Má za cíl pomáhat právě přeshraničním aktivitám a spojovat to, co bylo násilím přetrženo. Česko-rakouská varianta se pak týká jižní Moravy, jižních Čech, Vysočiny a dolního a horního Rakouska.

Její podmínkou jsou aktivity, které se odehrávají na obou stranách hranice. To je chytrá myšlenka, protože kromě zajímavých a celkově přínosných projektů se dosahuje i opětovného setkávání, hledání toho co nás spojuje, potažmo budování přeshraničních sítí.

Poslední schvalovací výbor, který přísným okem hodnotí přínos projektů, je aktuálně za námi. V rámci česko-rakouské oblasti jsme rozhodovali o podpoře celkem čtyř projektů s celkovou finanční podporou okolo 30 milionů Kč. Z oceněných bych rád vybral dva: společné mapování technických památek na obou stranách hranice a projekt biologicky rozložitelného materiálu - bioplastu - ze sinic z odpadních vod.

Památkářská Popelka a budoucnost plastů

Technické památky jsou jednou ze zanedbaných oblastí památkové péče. Důvody jsou nasnadě. Takové památky zkrátka nepatří do stejné ligy jako prvoplánově atraktivní hradům a zámky. Nemají za sebou dlouhá staletí, nejsou v krajinářsky malebné krajině, ale někde v zaprášené průmyslové zóně města a k obecnému povědomí (na rozdíl od hradů a zámků) nepatří rozpoznání toho, co je hodnotná industriální památka a co už ne. Je zajímavé, že i na rakouské straně mají podobný problém jako my - i v tom je jeden ze smyslů vzájemného poznávání.

Produkce odbouratelných bioplastů je naopak jedna z velkých výzev dneška - pokud by se podařilo nahradit současné plasty takovými, které pak samovolně degradují na neškodné součástky, zbavilo by se lidstvo jednoho z velkých problémů. Právě na takovém projektu chtějí participovat univerzity a výzkumné instituce na naší i rakouské straně.

Jsem rád, že jsme v jarním kole monitorovacího výboru pomohli schválit projekty, které mají smysl samostatně, a ještě větší pak s přeshraniční spoluprací. Na podzim nás čekají další projekty, tentokrát s ještě silnější jihomoravskou stopou.

Sdílení je aktem lásky

Další podobné články

CHCI VĚDĚT VÍCE