Marek Fišer: Interkulturní pracovníci šetří městu peníze

 Marek Fišer: Interkulturní pracovníci šetří městu peníze

Město Brno získalo nedávno další významné ocenění v sociální oblasti. Projekt interkulturních pracovníků se ocitl mezi 15 nejlepšími projekty v mezinárodní ceně SozialMarie. Téma integrace cizinců je přitom jedním z těch, které jsou často opředeny kontroverzí a předsudky. Co město v této oblasti dělá a proč je to důležité? Přinášíme vám obsáhlý a otevřený rozhovor s naším radním pro kulturu Markem Fišerem, který je v brněnském zastupitelstvu zároveň předsedou výboru pro národnostní menšiny i poradního orgánu Rady města Brna pro integraci cizinců.

Ahoj Marku, dřív než si povíme o tom, co dělá Brno v oblasti integrace cizinců, mohl bys nám v krátkosti povědět, jak ses k tématu cizinců dostal? Co bylo tvojí motivací? A čemu se aktuálně věnuješ?

Téma cizinců je mi velice blízké, jak po stránce byznysu, tak i po stránce integrace, již mnoho let. Rád cestuji a poznávám nové kultury, žiji bez předsudků. Prakticky celý život se zabývám studiem cizích jazyků a dlouhodobě se pohybuji v komunitě expatů. Jak teď v Brně díky partnerce, která je z Brazílie nebo dříve v Praze, kde jsem pracoval na nizozemské ambasádě. Od roku 2018 působím jako předseda výboru pro národnostní menšiny zastupitelstva, a také poradního orgánu pro integraci cizinců Rady města Brna.

Jak je to vlastně s cizinci v Brně?

Brno je moderní kosmopolitní metropolí, kde žije mnoho národností z více než 140 států. Ze zhruba 385 tisíc obyvatel je zde nějakých 37 tisíc cizinců. Chtěl bych, aby se tady všem dobře žilo, a proto se této problematice aktivně věnuji.

Jaká je tedy tvoje role?

Snažím se naslouchat těm, kteří jsou na jednotlivá témata odborníky a poté utvářet a politicky prosazovat strategie, které nám pomohou zlepšit život pro všechny obyvatele našeho města. Na podzim jsme schválili strategii integrace cizinců, na které pracovaly desítky odborníků necelé tři roky. Nyní pracujeme na akčním plánu pro roky 2021-2023, jenž bude zpracován obdobným způsobem. Chtěli bychom ho mít na zářijovém zastupitelstvu schválený.

Jaké jsou konkrétní projekty, které v rámci integrace cizinců řešíš?

My jako politici nastavujeme pravidla, schvalujeme strategie. Jednotlivé projekty pak řeší dané odbory či organizace. Teď třeba řešíme přenos osvědčené praxe interkulturní práce v samosprávě směrem do kraje. Díky partnerství s Centrem pro cizince JMK například vzniklo SKILL centrum, které má jako jednu z náplní práce rozpoznat a zvyšovat kvalifikaci, kterou cizinci přinášejí. Z našich průzkumů vyplývá, že cizinci zde často dělají mnohem podřadnější práce, než na které mají kvalifikační předpoklady. To se pomocí SKILL centra snažíme změnit.

Proč je podle tebe důležité mít strategii pro integraci cizinců?

Myslím, že je důležité mít strategii a nenechávat věci náhodě, ať už člověk dělá cokoliv. Téma cizinců a jejich integrace je z mého pohledu pro rozvoj města v dnešním globalizovaném světě jedním z těch zásadních. V posledních letech zde nežijí jen cizinci z tradičních menšin ze slovanských zemí či Vietnamu, ale Brno si oblíbili studenti a expati prakticky z celého světa. Žije jich zde skoro deset procent. Integrace cizinců je pro město velmi důležitá. Díky dobře nastavené strategii můžeme naplno využít jejich potenciálu i předejít případným problémům.

Proč si myslíš, že by měla být pro cizince v lokální politice nějaká speciální opatření nebo služby, jako je například tým interkulturních pracovníků?

Když přijede Brňák, který neumí anglicky, pracovat třeba do partnerského města Leedsu, také tam mají k dispozici tlumočníka z češtiny. Je to jednak proto, aby mu pomohli začlenit se, rozkoukat se, ale také předejít tomu, aby neskončil v šedé ekonomice. Interkulturní pracovníci šetří městu peníze. Finančně se vyplatí, aby ten člověk věděl, kde se má přihlásit k sociálnímu a zdravotnímu pojištění, jak a kam odvádět daně, apod. Také je pro celý ten systém důležité, že se dokáže díky této pomoci rychle zorientovat. Interkulturní pracovníci pomáhají s obstaráním praktických potřeb v novém prostředí. Jedná se o sociální a zdravotní pojištění, vyřízení řidičského průkazu, přihlášení k poplatku za odpad a podobně. Tuto pomoc poskytují interkulturní pracovníci ve styku s cizinci i veřejným institucím na území města, jako jsou úřady, školy, zdravotnická zařízení a další veřejné služby.

Jaké jsou další typické výzvy v práci s cizinci?

Jako příklad mohu uvést komunikaci učitele se studentem a rodičem, mezi kterými panuje jazyková bariéra. Student nebo žák hovoří českým jazykem, avšak rodič má s češtinou problémy. V takovýchto případech mohou vznikat miskomunikace. Žák z vlastního zájmu nemusí přesně tlumočit připomínky učitele, následkem čehož vznikají nedorozumění. My se chceme v tomto směru do budoucnosti snažit pomoci nejen rodičům a žákůmi, ale i učiteli, aby měl ty správné nástroje pro komunikaci s nerodilými mluvčími.

Projektu Interkulturních pracovníků si všimla i Evropská komise, která jej zařadila do TOP sociálních inovací v rámci Evropské unie. Projekt byl nedávno také nominován na prestižní cenu SozialMarie. Řekneš nám k tomu víc?

SozialMarie je mezinárodní cena pro sociální inovace, která je každoročně udělována 15 výjimečným projektům. Projektu interkulturních pracovníků se to povedlo, uspěl v konkurenci 300 projektů a umístil se mezi 15 nejlepšími. Slavnostní vyhlášení jsme si patřičně užili, přestože proběhlo jen online formou. Unikátního projektu si všimla i Evropská komise a zařadila jej mezi top 27 sociálních inovací uplynulých let. Obou ocenění si nesmírně vážíme.

Co konkrétně může město dělat pro úspěšnou integraci cizinců?

Město může zajistit jazykové kurzy, v rámci interkulturní práce pomáhá s vyřizováním základních a důležitých věcí, které jsem už popsal. Je jasné, že ne u všech vždy integrace probíhá hladce. Toto je problém třeba i Vietnamců, u kterých se většinou obecně má za to, že se integrují dobře. I u nich však vznikají silné paralelní struktury a dost jich žije v polo-ilegalitě. Je důležité mít data, umět pojmenovat rizika a přistupovat k tomu zodpovědně.

Teď možná trochu kontroverzně. Jak mají cizinci nakládat se svojí původní kulturou? Jaká má být míra přizpůsobení? Myslíš si, že to má město nějak regulovat, Narážím hlavně na Islám, mešity, zahalování…?

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že azylovou a migrační politiku určuje stát, nikoliv města. Tedy například to, za jakých podmínek a kolik osob z jaké země přijme. Samosprávy nedělají zákony, ale jako první řeší jejich dopady. Je jasné, že některé kultury jsou odlišnější než jiné. Kontroverzní to téma je, a já to chápu, protože asi nikomu není příjemná představa, že by se někde taková minorita měla stát majoritou.

Jak to myslíš?

V případě, že má skupina osob jiné kultury rozpínavou tendenci, což jsou typicky extrémní Islamisté, může dojít i k tomu, že se na některých místech vymkne z rukou, jako se stalo v některých komunitách na západě, ať už v Anglii nebo třeba ve Švédsku. Tyto potenciální hrozby zde jsou a není možné se před nimi schovávat nebo dělat, že neexistují. Právě proto je třeba mít i na lokální úrovni připravenou dobrou strategii, která počítá i s možnými hrozbami.

Je podle tebe radikální Islám tou největší hrozbou?

V Česku určitě ne. Tady jako reálně mnohem větší hrozbu pro společnost vidím to, jak je toto téma zneužívané různými populisty, kteří jen straší lidi, ale sami s žádnou strategií nebo řešením nikdy nepřijdou.

Myslíš, že by měli mít cizinci nějaké povinnosti v rámci integrace?

Tak jako český občan má vůči zákonu nějaké povinnosti, mají je mít samozřejmě i cizinci. Jinak si ale myslím, že je hlavně důležité cizince motivovat, aby se v případě, že tu chtějí žít dlouhodobě a být součástí naší komunity, naučili alespoň do určité úrovně český jazyk. Podstatným prvkem začlenění je absolvování povinného integračního kurzu, který zajišťují krajská integrační centra. Už nyní mají noví obyvatelé řadu povinností v oblasti legislativy, jejich pobyt je výrazně regulován a musejí splňovat mnoho podmínek. Pokud chtějí žít v České republice trvale, musejí také skládat zkoušky z českého jazyka. Osobně si dovedu představit více věcí. Třeba mít povinnost spolupracovat s lokální samosprávou. Je to jedna z možností, jak předcházet zbytečným nedorozuměním.

Tvoje partnerka mluví česky?

Haha. No, zatím moc ne. Teda v obchodě si nakoupí, v restauraci si objedná. Ale tento rozhovor si nepřečte, takže můžu v klidu říct, že neumí (smích). My se doma bavíme portugalsky, v práci jedou vše jen anglicky, takže vlastně doteď neměla zas takovou potřebu. Teď se ale po delší době znova zapsala na nějaký soukromý kurzy po skype, tak se zas trochu lepší.

Sdílení je aktem lásky

Další podobné články

CHCI VĚDĚT VÍCE